V pátek 9. července 1999 jsme (MiG, mt - za redakci Zpravodaje CPM) navštívili Muzeum hlavního města Prahy, které, jak známo, vlastní a vystavuje Langweilův model Prahy. Model není v současné době (srpen 1999) přístupný, je totiž restaurován. A právě s restaurátorem modelu, akademickým malířem Jiřím Boudou, jsme měli domluvenu schůzku. Přestože jsme se do zvlášť vyhrazené místnosti dostali sotva deset minut po p. Boudovi, zastihli jsme jej již v plném pracovním zaujetí. Dovolili jsme si jej vyrušit, abychom pro Vás, po vzájemném představení se, získali následující rozhovor.

ZCPM: Jak jste se dostal k restaurování Langweilova modelu Prahy ?

p. Bouda: Vystudoval jsem střední grafickou a poté Vysokou uměleckoprůmyslovou školu a zrovna v té době (1963) ředitel Muzea dr. Hlavsa hledal někoho, kdo by se restaurování Langweilova modelu ujal. V minulosti se již několikrát obrátil na Fond výtvarných umělců, zde se však nenašel nikdo ochotný. Když už se na to přišel podívat nějaký malíř, odešel se slovy, že je to plastická záležitost a tedy práce spíše pro sochaře. Pozvali tedy sochaře. Ten sice uznal, že jde o plastický model, ale též neprojevil zájem s tím, že jde o akvarel na papíru, tedy kresbu, ať si pozvou malíře. Pozvali tedy malíře ...

Já jsem si již tehdy vyráběl modely s železniční tématikou a proto mne můj kolega řediteli Hlavsovi doporučil. Byla nám, tedy mně a mé manželce, která se na restaurování podílí se mnou, svěřena jedna část modelu na zkoušku. Měl jsem sice nějaké znalosti knihařiny, znalost o lepidlech a papíru, přesto nám tehdy hodně poradil p. Josef Vyskočil ředitel Konzervátorské dílny Univerzitní knihovny. Muzeum bylo s naší prací spokojeno a proto jsme se ujali rekonstrukce celého modelu.

V roce 1968, když jsme měli hotovy asi dvě třetiny modelu, byl o model projeven zájem v souvislosti s výstavou Zlatá Praha, která se měla konat v Holandsku. Nechtěli jsme ho sice "dát z ruky", avšak v souvislosti s výstavou vznikla možnost výroby vitríny, jíž si model zasloužil a jíž by se jinak asi nedočkal. (Současná vitrína je další v pořadí, kterou model dostal.) Na vzhled vitríny byla vypsána soutěž, v níž vyhrál arch. Šusta. Model se stal atrakcí uvedené výstavy. Po návratu modelu jsme jej znovu vyčistili a opravili poškození vzniklá přepravou a nainstalovali do nové vitríny.

ZCPM: Věděl jste něco o modelu Prahy, než jste jej začal restaurovat ?

p. Bouda: Pamatuji se, že jsem asi pětiletý, navštívil s babičkou nějakou výstavu, kde mi model Prahy ukazovala. Kromě A.Langweila vyrobil sice model Prahy na přelomu ještě arch. Hypšman, ten však byl pouze z bílého papíru, měl jen červené střechy. Model znázorňoval Malou Stranu a Hradčany před jejich rekonstrukcí. Byl přibližně stejně rozsáhlý, avšak protože znázorňoval menší území, byly objekty větší. Přesto zpracování nedosáhlo kvalit modelu A.Langweila. Měl jsem také možnost tento model čistit, takže jsem seznámen i s jeho provedením. (Model je dnes v majetku Klubu za starou Prahu, byl též vystaven na Staroměstské radnici.)

ZCPM: Jaký je Váš názor profesionála na grafické zpracování modelu ?

p. Bouda: Jedná se o obdivuhodné dílo. Věrnost jeho kreseb je taková, že v mnoha případech slouží jeho model jako historický podklad pro práci památkářů. Všechny objekty musel navštívit, přeměřit, obkreslit. Sám si i slepoval lepenku, ze které model sestavoval. Model totiž není ze slabého papíru, jako modely dnešní, konstrukce objektů má proto vysokou pevnost.

ZCPM: Čím Vás model nejvíce potrápil, jak vyrábíte náhradní díly ?

p. Bouda: Nejvíce práce jsme měli s prvním restaurováním modelu, které trvalo šest let. Model byl do té doby vystavován v podstatě nechráněný. Mnozí neukáznění návštěvníci v modelu zanechali různé památky v podobě mincí, odpadků i žvýkaček. Okraje modelu, kam bylo lze dosáhnout byly čistší, avšak zase zde byly zaznamenány pokusy o přilepování upadlých částí a to vším možným - i m či chlebem. Při předchozím uskladnění nadělal největší škody hmyz, který doslova sežral fásady některých domů. U několika již nebylo možno zjistit původní podobu. Boční stěny domů, stejně jako hnědé střechy, jsou totiž z papíru v syrovém stavu, tedy nelakované. Lakem jsou ošetřeny pouze červené střechy. Při první opravě modelu bylo nutno přilepit plno ulámaných komínků, které jsou vyrobeny z tvrdého dřeva.

Pokud jde o náhradní díly, s modelem se zachovalo i několik krabiček s díly, které byly poctivě ukládány pracovníky Muzea, kteří žádnou ulomenou část nevyhodili. Máme zde i kousky, které nikde v modelu nechybí nebo nevíme, kam je doplnit. V podstatě jsme tak museli vyrobit jen velmi málo dílů, šlo většinou o části poničených střech, stromy, plochy ulic, ale i celou hladinu Vltavy. Ta je vyrobena z lepenky, povrch je z tzv. filtračního kartonu pro pivovary, který má mírně vlnitou strukturu. V současnosti je model chráněn vitrínou a restaurování spočívá hlavně v odstranění prachu. Hrubé odstranění prachu provádíme vysavačem, jemné pak navlhčenou vatou. Nejvhodnější navlhčení je to, které provádím slinami, mohu tedy říci, že jsem model již několikrát celý olízal. Z menší části je nutno opravit barvy - používáme obyčejné vodové barvy. Již před první opravou modelu jsme byli požádáni o používání původních materiálů jaké používal A. Langweil. Proto chybějící části doplňujeme historickým ručním papírem a jako lepidlo používáme výhradně klih a škrob.

ZCPM: Na kolik částí model rozebíráte, jaká je jeho vnitřní konstrukce?

p. Bouda: Model Prahy je složen z 52 dřevěných desek nepravidelných tvarů. Jednu z desek jsme museli vyrobit znovu. Každá deska nese i více dílů kartonových, které jsou k desce přichyceny svorníky se závitem - v některých ulicích můžete spatřit zašlý mosazný čtvereček velikosti zhruba 8×8 mm - to je vrchní část svorníku. Při první opravě modelu jsme samozřejmě měli plánek jednotlivých částí, dnes již desky sestavíme i bez plánu. Avšak poznat ihned, kam patří jednotlivá část na kartonu může být někdy oříškem.

ZCPM: Můžete uvést nějakou zajímavost z historie Langweilova modelu ?

p. Bouda: Dle Dr. Berkové, která měla model na starost před PhDr. Bečkovou (pracovnice Muzea, jež má model na starost v současnosti), navštěvoval Muzeum v někdy 60. letech starší pán s vnukem. Obkresloval si jednotlivé objekty modelu, že prý doma dělá malému kopii. Dr. Berková jej jednou navštívila a opravdu - měl doma po celé místnosti rozmístěné části modelu. Sice nebyly tak graficky na výši jako originál ale kopie byla ve stejném měřítku a snad obsahovala vše, co originál. Model byl nabídnut Muzeu, to však neprojevilo zájem. Další osud modelu mi není znám.

ZCPM: Není Vám líto, že model nemá nádraží ?

p. Bouda: Je pravdou, že Langweil ukončil práce na modelu kolem roku 1834 a parostrojní železnice pronikla do Prahy v roce 1845. Tehdy byl zahájen provoz na trati z Olomouce do Prahy - v Praze šlo o dnešní Masarykovo nádraží (dříve Praha střed). Tato budova zůstala celkem (v roce 1868 byl dostavěn rohový objekt) zachována v původní podobě. Model Prahy končí u Prašné brány, tedy jen jeden blok od (téměř) tehdejšího nádraží Státní dráhy v Praze.

ZCPM: Slepil jste si sám někdy nějaký papírový model ?

p. Bouda: Jak jsem již uvedl, stavěl jsem si z papíru modely železničních vozidel. Lokomotivy nebyly určeny pro provoz v kolejišti, šlo o nepohyblivé modely do vitríny. A když už jsem měl vozidla, vyrobil jsem si též budovy.

U příležitosti 100. výročí provozu tramvají v Praze jsme ve spolupráci s ing. Marunou vyrobili sérii tramvajových vozů, které jsou dnes k vidění v Muzeu pražského DP ve Střešovicích. Dále jsme spolu pro Hudební oddělení Univerzitní knihovny vytvořili papírový model Stavovského divadla v jeho původní podobě z roku 1820 (tento model se tedy liší od modelu Stavovské divadla od arch. Vyškovského - pozn. redakce).

ZCPM: A nezkoušel jste vytvořit nějakou vystřihovánku, jež by byla vydána tiskem ?

p. Bouda: Přibližně kolem roku 1960 projevil tehdejší NADAS zájem o vydání vystřihovánek s železniční tématikou - nějaké vozidlo a stavbu. Po konzultaci s ostatními železničními modeláři jsem se rozhodl pro měřítko 1:100, které se zdálo být vhodné jak pro použití v kolejišti H0 (1:87), tak i v TT (1:120) (arch. Weiner se svými Miniboxy 1:100 tedy nebyl první, kdo tak učinil - pozn. redakce). Avšak díky jisté nepružnosti NADASu z vydání sešlo.

O modely pak projevil zájem ALBATROS, který sešit s názvem Nádraží vydal, časem bylo vydání zopakováno, jednou též i v bulharské verzi. Soubor obsahoval model strážního domku koňky Č.Budějovice - Linz, nádražní budovu v Červené n. Vltavou, vodárnu v Božejovicích, moderní zastávku Horusice a stavědlo z odstavného nádraží Praha-Jih, vše v měřítku 1:100. Soubor tedy neobsahoval žádný model železničního vozidla.

ZCPM: Je Vám známo něco o osudu modelu Paříže, jehož shlédnutí bylo jedním z popudů, které Langweila přiměly k vytvoření modelu Prahy ?

p. Bouda: Francouz Symphorien Caron sestavil model Paříže (dle publikace o modelu Prahy "Svědectví Langweilova modelu" str. 31 šlo o model sádrový - pozn. redakce) který rozebraný vozil po Evropě jako atrakci, v roce 1826 navštívil i Prahu. I Langweil měl podobný záměr, ale abych pravdu řekl, jsem rád, že Langweil svůj model nepřevážel, jistě by mu to neprospělo. O dalším osudu modelu Paříže nevím nic.

ZCPM: Co čeká Langweilům model Prahy nyní ?

p. Bouda: Čištění modelu se chýlí ke konci, současně s ním probíhá i podrobné fotografování pro badatele. Model bude poté složen a vystaven v nové vitríně, která by měla být dokonaleji prachotěsná než vitrína předchozí. Jak známo, v těsné blízkosti Muzea vede komunikace (v podstatě pokračování dálnice, která obklíčila i Národní muzeum), jež je největším zdrojem prachu. Též celý sál, kde bude vitrína s modelem umístěna prodělal rekonstrukci. V brzké době (článek vznikl koncem srpna - pozn. redakce) je plánována tisková konference u příležitosti znovuvystavení modelu. Dovoluji si tímto pozvat Vaše čtenáře k návštěvě modelu Prahy a samozřejmě i ostatních expozic Muzea hlavního města Prahy.

Společně jsme museli ocenit práci tvůrce modelu Antonína Langweila. Kromě samotného sestavení objektů a nakreslení fasád musel všechny objekty osobně navštívit. Kolik energie bylo nutno vložit do přesvědčování majitelů aby mohl jejich objekty navštívit. Kolik času mu například muselo zabrat jen cestování na místo a zpět ? Vždyť neměl k dispozici tramvaje ani Metro, natož pak svůj vlastní automobil. A i kdyby cestoval drožkou, jaké by to musely být výdaje ? Je nutno vzít v úvahu, že Langweil se staral o pět dcer, byl zaměstnán v knihovně - v jeho době o osmihodinové pracovní době určitě ještě neměli ani potuchy. Celou výrobu musel finančně krýt sám, kromě nepatrných zisků z výstav mu pouze v roce 1836, tedy v podstatě v době, kdy byl model v dnešní podobě, přispěl císař částkou 150 zlatých. Práci si zjednodušil litografickým tiskem opakujících se námětů, tedy střech či pouliční dlažby. Aby ušetřil, musel si sám vyrábět lepenku slepováním slabých vrstev vyřazeného papíru do potřebné tloušťky.

Pana Boudu jsme zastihli ve chvíli, kdy měl na pracovním stole desku s částmi bývalého židovského města se hřbitovem a skladišti dřeva v prostoru dnešního Rudolfina. Z desky měl restaurátor vyjmutu část, která zachycuje blok ohraničený ulicemi Kaprova, Maiselova a Široká, jejímuž čištění jsme mohli přihlížet. Ostatní desky modelu, kterých je celkem 52, byly rozloženy na druhém pomocném stole i pod ním a pečlivě zakryty igelitem. Mohli jsme tedy nahlédnout jen na některé z nich. V článku o historii Langweilova modelu je ve zmínce o detailech uvedeno i prádlo, bělící se v prostoru Klárova. Zajímali jsme se proto o bližší detaily, zda se jedná o prádlo dámské či pánské. Pan Bouda okamžitě identifikoval správný chumel igelitu a my jsme mohli zkontrolovat co nás trápilo. Prádlo tam opravdu autor modelu znázornil, jde však o celé štůčky látky o délce několika metrů, zřejmě během výroby a barvení látky v nějaké dílně.

Též jsme zaznamenali skutečnost, že oblast Pražského hradu je v téměř shodném měřítku jako model téhož autorů Vyškovského a Blechy. Dali jsme si tedy úkol zjistit, zda zde existuje nějaká vazba a zda naši soudobí autoři z Langweilova modelu vycházeli. Dle slov pana arch. R. Vyškovského, který je spolu s p. Blechou autorem modelu Pražského hradu vydaného opakovaně Albatrosem, při konstrukci modelu vycházeli z vlastních podkladů a plánů. Antonín Langweil prý navíc některé domy zhotovil vyšší, čímž získal větší plochu pro vykreslování detailů fasád.

Dále jsme trochu zblízka prozkoumali konstrukci jednoho z dílů. Kartónové základnové desky, jak již uvedeno v rozhovoru, jsou nejmenšími dělitelnými částmi modelu a jsou fixovány šrouby na základní desky dřevěné v potřebné výšce. Zaujalo nás, že Langweil stavěl domečky na vyvýšeném terénu tak, že jejich zdi začínají již dole na kartónové desce, od dané výšky jsou pak polepeny fasádou a teprve pak je mezi ně v potřebné výšce položena vozovka. Ještě k těm nejmenším dělitelným částem - výjimku tvoří některé objekty, které lze vyjmout samostatně bez okolního terénu - např. chrám sv. Víta, Karlův most, Staroměstskou mosteckou věž. Na posledním jmenovaném objektu jsme mohli zaznamenat detailní zpracování i míst, které běžný návštěvník modelu nemůže spatřit. Jednak proto, že objekty jsou vzdáleny od kraje modelu a jednak proto, že jde o plochy viditelné jen "zevnitř" modelu. Podobně jako to činí i arch. Vyškovský vykreslil Langweil poctivě například i vnitřní klenbu Staroměstské mostecké věže Karlova mostu a Prašné brány.

Když jsme se při rozhovoru dostali k železnici, rozsvítily se panu Boudovi oči. Pan Bouda je znám jako autor nespočetného množství litografií s všedními i nevšedními náměty ze života železnice (tyto lze zakoupit např. v prodejně Pragomodelu v Praze Klimentské ulici 42). Pozornějším čtenářům ABC jistě neuniklo jeho jméno pod obrázky vozidel městské dopravy na kartičkách technického atlasu ABC. Sám na dráze několik let pracoval jako signalista. Již byla uvedena zmínka o jeho modelářské zálibě a proto jsme se nemohli nezeptat na modely ABC. Ty jsou panu Boudovi známy z dob, kdy je lepil synovi. Vzpomněl si i na model obrněného vlaku, zkonstruovaný ve formě "převleků" na existující podvozky TT, který mu na oplátku slepil syn. Sami jsme byli překvapeni, když nám sdělil, že Albatros vydal jím vytvořené vystřihovánky drážních staveb - blíže v rozhovoru. Přestože Centrum vlastní seznam vystřihovánek a modelů ze samotného Albatrosu, který sešit s názvem "Nádraží" od autora J. Boudy uvádí, netušili jsme, že šlo opravdu o papírové modely (domnívali jsme se, že šlo o sérii obrázků), neboť v archivu Centra se tento nevyskytuje a nikdo z nás jej zatím neviděl (díky laskavosti p. Boudy má dnes již CPM zmíněný výtisk ve svém archivu). Sešit obsahuje modely s náměty převážně z jihočeských tratí, pan Bouda v té době zrovna na jihu Čech kreslil litografie koněspřežky pro Památník dopravnictví v Č. Budějovicích.

Když jsme pana Boudu požádali, zda by nám mohl pomoci s vytvořením nějakého přání pro arch. Vyškovského k jeho sedmdesátinám, dozvěděli jsme se, že již v minulosti nakreslil ilustrace k povídce A. Branalda o tvůrci modelu A. Langweilovi s názvem "Kdo uchová město ?". Tuto bibliofilii, vyrobenou v nákladu 200 ks a doplněnou pěti litografiemi jsme se rozhodli panu arch. Vyškovskému věnovat. Případné zájemce o tuto publikaci můžeme nasměrovat do Galerie Bonaventura v Karmelitské 26 na Malé Straně v Praze 1.

Po rozloučení se s panem Boudou jsme při odchodu byli vystřídáni redaktorkou Večerníku Praha. Byli jsme tedy rychlejší než renomovaná "konkurence" a je na vás, abyste posoudili, zda jsme byli i úspěšní (rychlejší jsme byli pouze v návštěvě, obsáhlý článek o Langweilově modelu vyšel ve Večerníku Praha 1. října 1999).

Zájemcům o model samotný můžeme kromě návštěvy doporučit i následující publikace:

1) "Langweilův model Prahy, 1826 - 1834", Muzeum hl. m. Prahy, 1986, 18,- Kč. Publikace obsahuje doprovodný text PhDr Kateřiny Bečkové, která má v současnosti model na starost. Text pojednává o atmosféře, kterou se Langweilovi podařilo zachytit a dále o vzniku a historii modelu. Dále obsahuje 9 černobílých a 17 barevných fotografií M.Fokta. Vložena je mapa modelu s vyznačením zajímavých objektů, jejichž výpis, s případnými poznámkami o zbourání, rekonstrukci či přejmenování objektu, je uveden v publikaci. Průvodce po modelu obsahuje i text v jazyce německém, ruském, anglickém a francouzském. Grafickou úpravu provedla restaurátorka modelu paní Jana Boudová.

2) "Langweilův model Prahy" je název souboru dvanácti volných listů s barevnými fotografiemi modelu od St. Boloňského. Další tři fotografie jsou umístěny na obálce. Soubor, vydaný ČTK - Pressfoto ve spolupráci s Muzeem hl.m. Prahy, je doplněn textem v jazyce českém, ruském, německém, anglickém a francouzském, ve stejných jazycích jsou i popisky fotografií. Cena 10,- Kč

3) "Svědectví Langweilova modelu", K. Bečková, M. Fokt, Schola Ludus, Muzeum hl. m. Prahy, 1996, 525,- Kč. Publikace uvádí podrobnosti ze života a díla A. Lanhweila i historie modelu. Dále ve dvanácti kapitolách obsahuje mnoho barevných detailních fotografií modelu, popis osudu jednotlivých objektů modelu s uvedením stavebních změn a vznikem objektů nových i rejstřík starých a nových názvů ulic.

4) "Praha let 1826 - 1834", Václav Hlavsa, Sportovní a turistické nakladatelství, Praha 1962

5) "Praha 1830", Alois Kubíček, SNKHLU, 1961. Toto je první obsáhlá monografie o Langweilově modelu. Publikace formátu 34×25 cm obsahuje 84 černobílých a 8 barevných fotografií Petra Paula a zasvěcené průvodní slovo arch. A. Kubíčka. Dále přehled změn názvů ulic a výpis budov, jež model znázorňuje a u nichž došlo ke stavebním změnám či demolici.

6) "Průvodce po Langweilově modelu", K. Bečková, Muzeum hl. m. Prahy, 1986

Navštívil jsem Muzeum hlavního města Prahy po znovuotevření expozice s Langweilovým modelem Prahy, avšak jsem zklamán. Nová vitrína jistě ochrání model před zničujícím prachem. Její půdorysný tvar je též lépe přizpůsoben tvaru modelu - mám na mysli plochu v prostoru Petřína, která byla dříve zahrnuta v obdélníkové vitríně - a umožňuje lepší přístup k partiím Malé Strany. Dalším vylepšením je malý ovládací panel, který umožňuje nasvítit buď celý model anebo volitelně šest (nebo sedm ?) zajímavých objektů. Avšak v tom je právě celý problém. Strop vitríny není světlopropustný a model bez osvětlení je vlastně příliš tmavý, zvláště při zatažených okenních závěsech. Svítidla ve stropě vitríny, jichž je větší počet a snad se snaží imitovat hvězdy na obloze, však s největší pravděpodobností (tuto domněnku se zatím nepodařilo ověřit) fungují přenosem světla světlovodným kabelem. To jistě přispívá ke snížení rizika požáru od zdroje světla, avšak světelnost těchto svítidel není dostačující. Na model tak není pořádně vidět, což je rozhodně velká škoda.