), proto si ke čtení pusťte Novu. Nejlépe po 22. hodině.
Něco o autorovi těchto stránek,
Neumím si dost dobře představit, co by Vás na stránkách týkajících se papírových modelů mohlo zajímat zrovna o jejich autorovi. Dost možná, že už se stejně dávno známe. Proto alespoň něco pro ty, kteří ještě neměli tu smůlu. Nebude to však zřejmě nic zajímavého (což jsem se snažil vtipně zdůraznit i šedou barvou této stránky ), proto si ke čtení pusťte Novu. Nejlépe po 22. hodině.
Narodil jsem se v porodnici v době, kdy ČSSR byla ještě jedinou republikou. K papírovým modelům jsem se poprvé dostal u svého bratrance (modely jeho syna jsou mezi oceněnými na akci Strakonice 2000) někdy před rokem 1972, kdy mi bylo 7 let. Nejvíce jsem u něj obdivoval experimentální soutěžní vozidla BV X-1 a BV X-2 z 15. ročníku ABC, časopisu o kterém jsem neměl ani potuchy. Kromě nich samozřejmě i modely autoveteránů. Když časem do jeho sbírky přibyl letištní vůz Pyrene a vojenský transportér Skot, už jsem dobře věděl, o čem ABC je. Můj děda měl totiž obrovskou zásobu všech možných časopisů a knih ve velmi různém stupni rozpadu či rozkladu. Když mne, po splnění nutných a nudných úkolů (zahrada & spol.), vpustil do komory, byl jsem jako v ráji. Nebylo si tam kam sednout, časopisy přes knihy, knihy přes časopisy, zhruba tak 30 m3 papíru. Přesto jsem tam vydržel vždy až do večera a velice brzy jsem si udělal jasno i v tom, co číst: 100+1 a ABC. Jelikož v prvém z uvedených časopisů doposud žádná vystřihovánka nevyšla, budeme se nadále zabývat jen tím druhým.
Vzpomínám si dodnes, jak jsem ve stoje a v útržcích luštil případy detektiva Lukáše, létal s Carthorisem po Marsu ale především jsem si v hlavě skládal papírové modely. Jelikož uskladňovací systém veškerého výše uvedeného množství čtiva postrádal jakoukoli logiku, neměl jsem k dispozici čísla na sebe navazující, natož pak ucelené ročníky. Co jen mi zabralo času, než jsem bez návodové kresby přišel na to, že dvě barevně naprosto odlišné části modelu lunárního modulu LEM expedice Apollo patří k sobě. Kolikrát jen jsem si v duchu složil model letounu Fokker D VII či Savoia Verduzio Ansaldo. Pořád jsem však hltal ABC jen jako minulost.
Až v roce 1975, kdy jsem přestoupil z vesnické čtyřtřídky (opravdu špičková instituce - žáci prvého až čtvrtého ročníku v jedné třídě pod taktovkou jediného učitele) do městské Základní devítileté školy, jsem u svého spolužáka začal zjišťovat, že Ábíčko stále vychází. Již za půl roku, na počátku roku 1976 (pamatuji si to dodnes přesně dle modelu Lotus 72D JPS, moderního domku do kolejiště apod.) jsem si začal ABC také kupovat. Ve městě bylo ještě jakžtakž k sehnání, ale sehnat v té době předplatné na vesnici bylo nemožné. Zájemce musel vyčkat dokud si někdo ABC neodhlásí, což se stávalo velmi zřídka; jiná šance byla jen v případě úmrtí některého stávajícího předplatitele, což bylo častější. I v takovém případě však musel mít člověk známého na poště a být prvý v pořadí. Kdo si však po získání předplatného myslel, že má vyhráno, ten se krutě mýlil. Vytoužené Ábíčko dostával sice až do schránky, ale fakt, že tenkrát vycházelo v ABC mnoho různých příloh (dnes, v době zaigelitovaných časopisů se může zdát nemožné, že přílohy byly tenkrát v časopise jen vloženy) byl znám každému a proto předplatitel dostával více než často šanci k dalšímu upevňování přátelských vztahů s pracovníky pošty, protože co chvíli nějaká příloha chyběla (semena borovice Vejmutovky nechyběla. Byla úspěšně odkojena, zaseta a když stromky dorostly výšky asi 10 cm, byly strýcem posečeny při sklizni otavy). Jindy zase bylo ABC ve schránce přeloženo. Jó, to byly časy ...
Samozřejmě, že jsem si taky něco slepil. Pamatuji se dodnes, jak jsem na stole v obýváku sestavoval autobus Laurin&Klement 1907 - jasně že Kanagomem. To nadšení si určitě dovedete představit. Co jen jsem si musel od maminky vytrpět kvůli neustálému okusování zaschlého Kanagomu z prstů. Jak krásně toto lepidlo však snímalo otisky prstů... Modely se utěšeně hromadily, ne tak již modelářské dovednosti. Pamatuji se, že jsem někdy v té době dostal i plastikovou stavebnici (i ty přišly do rodiny od starších bratranců) kosmické lodi Vostok, avšak nikdy jsem ji nesestavil (můj štít papíráka tak zůstal neposkvrněn ). Některé modely prodělaly, po náročném procesu přechodu z ploché formy do tvaru třírozměrného modelu, i přechod zpět do formy 2D - uctěme nyní společně za všechny památku Depa k autodráze.
Jako asi většina začínajících čtenářů ABC jsem tehdy opovrhoval domečky a věnoval svou přízeň technice. Lepil jsem auta všeho druhu (Fiat Ritmo Abarth, Lancia Beta Monte Carlo Turbo aj.; naštěstí jsem se tenkrát nepustil do formulí) ale hlavně kosmickou techniku - tu tenkrát pro ABC tvořila hlavně autorská dvojice V. Šorel a Fr. Kobík. Miloval jsem jejich trochu jednodušší modely sond a družic (OSO 1, Sputniky, Sojuz-Apollo ...). Obdivoval jsem i sérii stavebních strojů (UDS 100p, Bomag BW 210, JobDog DG 202 ...). Přesto se našly stavby, které mne zaujaly, jako např. Staré nádraží, Kostel v Sedlišti a jiné. Někdy před rokem 1980 mi padl za oběť v roce 1975 poprvé vydaný Pražský hrad. Nesestavoval jsem jej sám, pomáhala mi mamka, avšak na soutěžích STTM jsem vystupoval hrdě jakožto jediný stavitel. Dokonce jsem s ním v roce 1980 i vyhrál. (Někdy kolem roku 1990 mi začal v bytě překážet a tak jsem jej dal kolegovi s tím, že kdyby začal překážet i jemu a chtěl jej vyhodit, nabídne jej nejprve mně. Překážet začal, avšak jeho žena jej, bez kolegova vědomí, darovala své přítelkyni a kde je mu dnes konec ...)
V roce 1980 jsem nastoupil do učení, kde jsem přebýval na internátě - kdo to zažil, ví, že to není ideální prostředí pro tvoření a hlavně uchovávání papírových, ale i jiných, modelů. Předplatné mi však i nadále běželo a Ábíčkem žil můj mladší bratr. Když jsem v roce 1985, po krátké kulturní vložce na vysoké škole, nastoupil k výkonu vlastnecké povinnosti a bratr postoupil na učiliště, nějak se to stalo, že ABC bylo odhlášeno. Vlivem prostředí i ideologie, měl jsem jiné starosti. Alespoň prvních šest měsíců na PŠ. Poté jsem si zvolil poněkud volnější a hlavně zábavnější režim výkonu vojenské služby, avšak na papírové modely jsem si vzpomněl až s příchodem mladšího kolegy. Sestavili jsme si pro radost nějakou tu ef-jedničku, vzpomínám si však pouze na Tyrrell 011B a také např. Tatru 815 S1.
Nuda ? Tedy vyhlašuji přestávku pro reklamu a na kávu.
Je to lepší ? Tedy pokračujeme.
Již za půl roku po příchodu z vojny jsem na stánku zahlédl ABC číslo 7 tehdejšího 32. ročníku s modelem Škody Favorit (upoutalo mne to i z toho důvodu, že kolega voják-lepič pocházel od Mladé Boleslavi a vyprávěl nám, jak po okolí jezdily Favority olepené polyestyrenem aby kapitalista nevěděl, co na něj chystáme). Od té doby jsem si opět začal ABC kupovat pravidelně a kupodivu jsem se dostal i ke slepování některých modelů. Nejraději jsem měl stavební stroje, samozřejmě onen Favorit, ale dostal jsem rozum a došlo i na stavby ze skanzenu. Také jsem si udělal pořádek ve sbírce všech modelů, jež jsem zdědil z dědovy komory. A také začal, víceméně neúspěšně, shánět modely, jež jsem v mládí definitivně a nenávratně zničil, případně ty, jež mi chyběly do sbírky. Ale ať jsem se snažil sebevíce, když mi někdo byl schopen nabídnout hledaný Tyrrell Ford 005, neměl jsem zrovna volné jím požadované Litice. Anebo naopak. Anebo úplně jinak. Ještě jsem stačil zaregistrovat existenci (a dokonce získat předplatné) slovenské obdoby Ábíčka - časopisu Zenit a sem tam nějaký kousek od Albatrosu.
Se založením rodiny však přišly jiné starosti a radosti a také jsem začal tak trochu cestovat. Měl jsem dávný a vcelku skromný cíl, totiž projet všechny železniční tratě v republice (tenkrát ještě končila, z hlediska zeměpisné délky, kousek za Užgorodem). Mé víkendy tehdy často sestávaly z pojíždění různými osobáky z hvozdu do hvozdu, jen abych si mohl udělat čárku za další 2 projeté kilometry. Vydrželo mi to dost dlouho, i když jsem po rozkrojení státu zredukoval cíl pouze na Českou republiku. Všechny tratě, po nichž dnes České dráhy provozují osobní dopravu a některé další, mám však projety. Tehdy jsem se také potřetí dostal k počítači (poprvé na VŠSE šlo o sálový EC 1010 obsluhovaný děrnými štítky, podruhé na vojně již o Spectrum s jostickem) jež jsem hodlal zneužít k evidenci jednak mých cest a jednak modelů.
Mezitím však došlo i k politickým změnám, což mne zase tolik netrápilo ale v souvislosti s tím došlo i k uvolnění režimu při cestách do zahraničí. Co si budeme povídat, prostě jsem se utrhl. Velkým snem z minulého režimu bylo svezení se ve francouzském rychlovlaku TGV, který se řítil pro nás závratnou rychlostí 260 km/h (PSE - jihovýchodní větev v relaci Paris - Lyon). Takže jsem se po několika testovacích výletech po Rakousku a několika nostalgických cestách do bývalého kružítkova (Německá demokratická republika) vydal i za svým snem. Nebyl to zase až tak neskutečný zážitek, prostě to jede 300 km/h, tedy 1 km tratě podle kilometrovníků přesně za 12 sec. (TGV-A - větev z Paříže k Atlantiku), na výhybkách zpomaluje na 220 km/h (proti hrotu). Když se potkají dva vlaky, zalehnou člověku uši. Později došlo i na německé ICE, ale to už bylo v normálu (jelo jen 270 km/h - zde digitální tachometr v soupravě). Bohužel, při mé prvé návštěvě zkušební základny projektu Transrapid v Emžsku ještě nebyly provozovány jízdy pro veřejnost. V současnosti již je možno se tímto vlakem, pohybujícím se na magnetickém polštáři rychlostí přes 400 km/h, svézt za mírný poplatek (25,- DEM v roce 1999). Bohužel je tam velký nával německých sedláků, asi jako kdysi u nás ve Slušovicích, a je nutno se objednávat na přesný termín. Pohled na letící Transrapid 07 je však úžasný.
Kromě uvedených technologických lahůdek jsem se vypravil i za velrybami do Narviku (žádnou jsem neviděl, zato jsme s kolegou nasbírali plno hub - tamní domorodci o ně nejevili zájem), podíval jsem se do Belfastu (nezastřelili nás, přestože to tam tehdy nebylo veselé), viděl jsem portugalské korkové duby či šikmou věž v Pise. To vše jedině a zásadně vlakem (pouze ve Španělsku jsem byl jednou letadlem ale to jen z toho důvodu, že na dotčený ostrov nevede železniční spojení přes moře jako na německý ostrov Sylt). Místem, kam se vždy rád vrátím (naposledy jaro 2002... poté jaro 2003, jaro 2004 a v plánu je podzim 2004...) pro mne zůstávají švýcarské Alpy a hlavně švýcarské železnice.
Už dlouho nic o papírových modelech, že ? Taky Vás nikdo nenutil to číst. Kdo ještě může, nechť čte dále, zkusím se polepšit. Vemte však v úvahu, že řada dále popisovaných dějů probíhala současně, různě se prolínala a ovlivňovala se navzájem.
Až v roce 1993 jsem se, víceméně ze zvědavosti, zajel podívat na soutěž papíráků do České Lípy (tenkrát ještě v KD Crystal). Nezávazně, nesoutěžně. Vida, že se lze domluvit s kolegy sběrateli či modeláři a přeci jen sehnat některé staré modely, vracel jsem se sem vždy znovu. Protože jsem stále ještě sháněl některé z modelů a přitom se mi hromadily i ty, jichž jsem se chtěl zbavit, byl jsem nucen do procesu směny modelu za model zařadit mezičlánek ve formě platné měny. A ono to začalo fungovat. Jelikož jsem již měl osvědčené zdroje starých modelů, trochu jsem se zásobil a začal modely na akci v České Lípě prodávat, přičemž jsem u jiných sháněl modely pro svůj archiv. Evidenci modelů jsem měl již ve svém vlatním počítači - po Didaktiku jsem si pořídil své vlastní PC. Bylo to XT, jež pracovalo na úžasných 4,77 MHz, monitor uměl čtyři odstíny zelené. V roce 1994 jsem změnil pracovní zařazení u svého zaměstnavatele a dostal jsem se ke skutečným (a hlavně použitelným) počítačům.
V roce 1996, kdy se akce konala v prostorách DDM Libertin, během besedy s autory (arch. R. Vyškovský, L. Badalec, M. Antonický z ABC, P. Knotek z nově vzniklého zdroje PK Graphica) jsem odlapil arch. M. Weinera, abych zjistil, zda a kde je možno sehnat další ze série Miniboxů, jež vydal mimo ABC. Odkázal mne na pana M. Tesaře, jež prý má v Neratovicích prodejnu papírových modelů. Protože jsem zrovínka nutně potřeboval do Tater, poté do Krkonoš a poté ještě jinam (stále ještě trvalo mé období projíždění tratí), dostal jsem se do Neratovic až za čtyři týdny. V prodejně ARPP, firmy pana Tesaře, jsem vskutku našel širokou a tehdy nevídanou nabídku papírových modelů a to i některých starších kousků, které již nebyly na trhu. Pro rozšíření jeho nabídky jsem mu sem-tam přivezl několik modelů z Polska a ze Slovenska. Pro rozšíření odbytu jsem začal vozit modely z jeho nabídky do Polska i na Slovensko.
Kolega Tesař přišel na myšlenku sdružit zájemce o papírové modely a tak při jeho firmě vzniklo ARPP Centrum-papírové modely. Pro své zákazníky vydával tehdy jakýsi zpravodaj, nebo lépe řečeno ceník jím nabízených modelů. Nepamatuji si přesně, kdy to bylo, pamatuji si však úplně přesně, kde - na druhém nástupišti českotěšínského nádraží - prostě mne napadla myšlenka. Jelikož mi docela vadilo, že ABC se nevěnuje papírovým modelům tolik, kolik by si zasloužily, a se Zenitem (v té době vlastně již Elektrón + Zenit) to šlo z kopce, přišel jsem na myšlenku takového malého soukromého Ábíčka, pro začátek třeba ve formátu A5, sem tam nějaký ten model, nejlépe samozřejmě v barvě. Ideálním výchozím bodem se jevil Zpravodaj ARPP-CPM. Slova dala větu a v roce 1997 dostala tato tiskovina název Informační zpravodaj Centra papírových modelů, začala vycházet s kvalitnější grafickou úpravou (i když stále jen - a dodnes zatím beze změny - pouze černobílá) a kromě ceníku přinášela již i informace o chystaných akcích a výstavách i jejich výsledky, soutěže pro čtenáře či inzerci. Než se podařilo Zpravodaj CPM (ZCPM) pořádně rozjet, začala polská firma GPM vydávat Kartonówku - papírový magazín o papírových modelech, kde v čísle 2/98 vyšla poprvé i vystřihovánka figurek. Škoda, nebudeme první. Přesto však se nám (realizační tým ZCPM v té době - M. Tesař, V. Jančata, M. Gabriel) podařilo zorganizovat výrobu průkazů pro členy Centra papírových modelů a na základě členských příspěvků vydávat ZCPM pravidelně s rozšířeným obsahem. V ZCPM začaly vycházet i komentáře k proběhlým akcím, informace o novinkách na rozvíjejícím se trhu, rozsáhlejší reportáže a různé postřehy, v čísle 2/99 poprvé i vložený papírový model (Unimog -1400), poté i informace z prostředí Internetu či jiné vložené přílohy se vztahem k papírovým modelům. CPM navázalo užší spolupráci s autory i vydavateli papírových modelů v celé České republice a rozšířilo své
Mezitím jsem se samozřejmě věnoval i jiným aktivitám, zkoušel jsem i kreslit papírové modely. Již dávno, ještě než jsem se dostal k počítačům kategorie PC, jsem to sice zkoušel několikrát, ale jak došlo na barvy, hned jsem skončil. Přitom jakési malé známky nadání by tu snad byly. Než jsem dostal rozum, kreslil jsem svůj první papírový model ve Wordu ! Za vydatné asistence kolegy M. Martana, se mi podařilo vyprodukovat velice jednoduchý, přesto papírový model. Šlo v podstatě o reklamní Miniboxy autobusů Karosa pro dvě cestovky v regionu. Později jsem stvořil ještě model dieselové a parní lokomotivy, které nebyly vydány.
Původní podrobnější informace o mé tvorbě.
Časem vznikla firma MiGas (zajímá Vás vznik názvu ? - MiG je snad jasné, tuto zkratku používám již od asi od roku 1976 a ostatní je obchodní tajemství ) jejímž úkolem v dané chvíli byl hlavně prodej papírových modelů, protože jsem s prací ARPP nebyl spokojen. Přes všechny výhrady k panu Tesařovi jsem mu však vděčen za většinu svých kontaktů na autory papírových modelů.
Pokud šlo o prodej papírových modelů, začal jsem pravidelně navštěvovat dostupné akce. Pravda, zpočátku jich moc nebylo a proto jsem měl čas monitorovat i akce zahraniční, zejména v Polsku a na Slovensku. Na výstavu do Vrútek (u Martina) jsem na začátku roku 1999 pozval i firmu MegaGraphic a pana Antonického. Tento pán byl právě uvolněn z pozice redaktora vystřihovánek v ABC, což mu však nebránilo v tom, aby před publikem vystupoval i nadále jako redaktor ABC. Jeho ostuda. Ovšem jeho hlas, tvrdící, že "v ABC formule nevyjde, protože ji tam nedám" mne popudil. ABC byl pro mne pojem a toto se mi nelíbilo.
Ihned po návratu jsem tedy inicioval schůzku se šéfredaktorem ABC RNDr. Smrčkem, které se zúčastnili ještě pan Tesař a pan Jančata. Následně vznikla redakční rada vystřihovánek ABC, jejímž úkolem bylo dbát na kvalitu papírových modelů v ABC a zaplnit tak mezeru po panu Antonickém. Členy byli od počátku ing. arch. R. Vyškovský, L. Badalec, ing. arch. M. Weiner, M. Tesař a M. Gabriel. Radu řídila redaktorka ABC PaedDr. M. Smyčková, pan M. Antonický přibyl do rady až později (což lze vypozorovat i v tiráži ABC). ABC právě procházelo přípravami na přerod v časopis generace XXI. století. Ještě za zaměstnaneckého působení pana Antonického byl v ABC vyhlášen konkurs na nové autory vystřihovánek, jehož vyhodnocení bylo pvním úkolem nově vzniklé rady. Tenkrát někdy jsem byl v redakci odlapen panem V. Šorelem a ve spolupráci se šéfredaktorem Smrčkem jsem byl přemluven k přepracování figurek hokejistů arch. Vyškovského pro nové vydání v ABC (vyšly v čísle 9 ročník 44).
Postupem času začaly po republice vznikat nové soutěže a výstavy papírových modelů, či došlo k větší propagaci již existujících. Novou akci jsem od roku 1999 organizoval i ve Strakonicích. CPM zkvalitňuje svůj Zpravodaj (v září 1999 je jeho součástí již i vložený papírový model) a vydává průkazy pro své členy - čestné členství s číslem 0001 uděleno arch. Vyškovskému. Zdálo se mi potřebným, aby se CPM prezentovalo i na internetu, což se však nesetkalo s patřičnou odezvou, přestože vedení CPM disponovalo lidmi problematiku tvorby webových prezentací ovládajícími.
Abych však dokázal, že jde o plané výmluvy, zrealizoval jsem někdy v půli roku 2000 tento web. Přestože jsem to původně odmítal s poukazem na mou neznalost problematiky HTML&company, byl jsem k tomu dokopán kolegou J. Horkým. Tímto mu tedy děkuji, protože si opravdu nedovedu představit, že bych s každou změnou musel někoho otravovat. Dnešní jednoduchá a prostá podoba webu již není až tak odrazem mé neznalosti (i když přiznávám, nescriptuji apod.) ale je záměrná. Nehodlám návštěvníkům otravovat život zbytečnými animacemi či grafickými blbůstkami, které lze v případě touhy najít jinde. Devizou tohoto webu mají být informace a jeho rychlost. Osobně nesnáším stránky, kde musím 30 sekund čekat, než se mi načte něco, co vůbec nepotřebuji a co web obsahuje jen proto, aby autor dokázal, že to umí. Obrázky umisťuji naschvál tak, aby se zobrazovaly jen tomu, kdo o ně projeví zájem. Fakt, že tyto řádky čtete znamená, že to není úplně špatná cesta. Web jsem od začátku stavěl jako nezávislý, náš pan prezident by řekl nadstranický a nikoli jako prezentaci mých komerčních aktivit. Původně jsem jej totiž chtěl, po úspěšném rozjetí, věnovat CPM. Doposud jsem tak neučinil a dnes již nějak nevidím důvod ...
CPM, mající za cíl popularizaci papírového modelářství v Čechách, na Moravě i ve Slezsku pojalo za jeden ze svých cílů i stanovení jednotných pravidel pro posuzování papírových modelů na pořádaných akcích, což je jistě cíl ušlechtilý. Dalším bodem bylo zaregistrování CPM, jakožto občanského sdružení - do té doby bylo CPM jen volným neregistrovaným sdružením. Cíl zařazení papíráků jakožto samostatné odbornosti pod Modelářským svazem ČR však bude náročnější, neboť jeho předpokladem je zásadní změna v základech samotného Modelářského svazu. Každopádně však existuje určitě více než jedna cesta, jak se výsledku dobrat. Pokud šlo o pravidla, já byl zastáncem té, která je jasná a přesně vymezuje všechny použité termíny, přičemž nediskriminuje volnou tvorbu, což se však nesetkávalo s pochopením. Spíše jsem byl napadán za slovíčkaření.
Opět skok v čase - v roce 1999 jsem se pustil do dalšího šílenství. Jsa nespokojen s průběhem některých akcí, kde se v době mezi předáním modelů a vyhlášením výsledků vůbec nic nedělo a návštěvníci se nudili, rozhodl jsem se zorganizovat vlastní akci. Zde mi velmi vyšlo vstříc Městské kulturní středisko - Dům kultury Strakonice. V září 1999 tak mohl proběhnout první ročník Setkání příznivců papírových modelů ve Strakonicích, v následujícím roce pak pokus s akcí rozdělenou na dva dny a s hodnocením modelů přes noc. V roce 2001 pak již akce jen jednodenní, jejíž součástí byly i dvě tématické výstavy. Sbírku modelů kosmické techniky připravili zapálení modeláři P. Balda a M. Drábek. Tématická výstava modelů F1 představila více než 130 modelů formulí, převážně z dílny P. Špinlera. Informační servis zajitil J. Vehrle, člen Fan-Clubu F1 CZ. A dále? Dále se uvidí.
Protože mi řada aktivit pomalu ale jistě začala přerůstat přes hlavu, byl jsem nucen je zredukovat. Rozhodl jsem se tedy uvolnit se z procesu výroby Zpravodaje CPM, který mne sice jen jednou za tři měsíce, ale přesto zdržoval. Výjimkou nebyla spěšná kompletace Zpravodaje ve vlaku cestou na akci. Dále jsem se též vzdal své účasti ve vedení CPM a tedy i vlivu na jeho chod a to zhruba od začátku roku 2001. V té době mi totiž již přibyly další aktivity, směřující k vydávání modelů - těm jsem dal přednost. Můj návrh rezignace na členství v radě vystřihovánek ABC, kam jsem byl společně s p. Tesařem delegován jakožto zástupce CPM, nebyl tenkrát ze strany ABC přijat.
Můj odchod z vedení CPM nebyl však ze strany CPM úplně správně pochopen, což se plně projevilo během procesu registrace CPM. Mé upozornění na fakt, že přípravný výbor se dopustil legislativní chyby s možnými závažnými důsledky byl prezentován jako snaha zničit CPM. To však popírám, odchod z vedení CPM byl mým rozhodnutím - nebyl jsem tedy odejit a neměl jsem potřebu se mstít. Situace se vyhrotila na ustavující schůzi CPM v červnu 2001. Ihned po mém zvolení za člena kontrolní a revizní komise CPM učinil čerstvě zvolený předseda revizní komise trapný pokus návrhem na změnu stanov tak, aby tím, s poukazem na mé komerční aktivity, dosáhl stavu, kdy nesmím být členem komise. Jediným způsobem, jak si zajistit čistý štít, bylo z mé strany podání rezignace, což jsem okamžitě učinil. CPM reagovalo jen ignorací akce Strakonice 2001. Domnívám se však, že prezentaci prvních papírových modelů vydaných firmou MiGas, to vůbec neuškodilo.
A jsme konečně zase u modelů. Kdysi v roce 1998 jsem poznal pana P. Špinlera, fandu F1, který si sám stavěl papírové modely F1. Obrázky jeho modelů najdete na webu, který spravuje jeho syn. Tenkrát se autorovi do tvorby vystřihovánek moc nechtělo, avšak časem se přece jen rozhodl. Začala se rýsovat naděje, že v ABC, navzdory prohlášení pana Antonického, model F1 přece jen vyjde. Aby bylo jasno, uznávám práci pana Antonického, umí nakreslit výborný papírový model. Nepovažuji však za vhodné jeho chování.
Samozřejmě, že na prvních modelech pana Špinlera bylo ještě mnoho a mnoho práce, ale měla smysl. Završením společného úsilí nás dvou, a samozřejmě i dalších zde nejmenovaných osob, bylo vydání papírového modelu vozu F1 West McLaren Mercedes MP 4/15 v ABC číslo 18 ročníku 46 (září 2001), čímž v ABC, po dlouhých šesti letech) formule přeci jen vyšly i přes výše uvedenou nevůli formulového monopolisty.
Současně bylo za pomoci výše nejmenovaných firmou MiGas zrealizováno vydání dvou modelů F1, jež byly představeny na soutěži Strakonice 2001. Jednalo se o modely Brabham BT 46B a Lotus 72 D. Protože přístup pana Antonického počal ohrožovat vydání speciálu Století vystřihovánek 4 s ohlášeným obsahem, byli jsme požádáni o dodání dalších dvou modelů vozů F1. S ohledem na šibeniční termín neumožňující zaručit odvedení kvalitní práce jsme však byli nuceni tuto velmi lákavou nabídku odříci. Autor nakonec modely F1 dodal a nutno uvést, že se mu opravdu povedly. Formule v ABC, byť zatím pouze ve speciálu, tedy nejen vyšly ale dokonce je tam dal i sám p. Antonický. Považuji to za své osobní vítězství, stvrzené vydáním modelu F1 Sauber-Petronas C20 téhož autora přímo v ABC (číslo 11 ročník 47) !!!
Aby však ta radost nebyla bezbřehá, provázely vydání McLarenu v ABC události, jež nemá smysl zde popisovat. Ještě více mne však rozladily události následující a možná ještě přesněji události, které se vůbec neudály ač měly. Proto jsem se v prosinci 2001 rozhodl rezignovat na své členství v radě vystřihovánek ABC, tentokráte již úspěšně. Opět to však bylo přijato způsobem, který hodnotí spíše má slova, než konání.
Byl jsem již mnohokrát upozorněn na to, že konat cokoli jen navzdor někomu může být slabá motivace. Možná. Snad k tomu v mé činnosti opravdu dochází častěji, než je záhodno. Avšak domnívám se, že to lze ospravedlnit výsledky takového konání.
Čtenáři ABC mají opět své oblíbené formule.Miroslav Gabriel
leden, březen, květen 2002
P.S. 1) - Jsem si vědom skutečnosti, že se výše uvedené nemusí někomu líbit. Jestliže tvrdí, že lžu, ať se ozve s lepší verzí pravdy.
